Da li je stvarno ovo pravi srpski pozdrav?

[Zayron]

Можда ти знаш поздрав Срба пре Христа.

Ти знаш? Баш би волела да чујем.

Ovo je primjer jednog od takvih prethrišćanskih uobičajenih pozdrava - pozdrav među susjedima:

Strijela te Perunova spalila, opet izgleda da je ono tvoj a ne moj sin.

Objašnjenja:

Pozdrav je taj prvi boldovani dio: Strijela te Perunova spalila. Postojale su i varijante sa udarila ili ubila: bio je to prigodni susjedski pozdrav, prema potrebi i situaciji. (Stari Sloveni papira ne imađahu i nikakvih matičnih knjiga ne pisahu - zato nekad bivali ovakvi ti komšijski i porodični problemi, očinstvo se često ustanovljivalo naknadno, s odstupom i po više godina).

[Перса]

Ovo je primjer jednog od takvih prethrišćanskih uobičajenih pozdrava - pozdrav među susjedima:

Strijela te Perunova spalila, opet izgleda da je ono tvoj a ne moj sin.

Objašnjenja:

Pozdrav je taj prvi boldovani dio: Strijela te Perunova spalila. Postojale su i varijante sa udarila ili ubila: bio je to prigodni susjedski pozdrav, prema potrebi i situaciji. (Stari Sloveni papira ne imađahu i nikakvih matičnih knjiga ne pisahu - zato nekad bivali ovakvi ti komšijski i porodični problemi, očinstvo se često ustanovljivalo naknadno, s odstupom i po više godina).

Ај, Јосипе, па ваљда пре спаљивања муњом и топузом по глави је било времена и братимљења

заједништва.

Где извуче ону претећу свађалачку.

Кам, она за оне који су се поштовали, уважавали (готивили) волели?

Из неба па стрелу у ребра, о, човече где су ти мисли на петом степенику...

Али тачно је клетве почињу узурпирањем поседа, плена, заслуга, коња, жена а слаби потурају кукавичија јаја "јакима"

па са дистанце кад прође много воде која се не да препливати а и накупи се доста тога у кошари живота

проради стрела.

Добар ти пример, као да си времепловом био тамо.. свиђа ми се

ал, ајд по реду!

[Crveni Baron]

Pa imaš novije seobe Srba (iz 17, 18. i s kraja 20. veka) koje su nam dobro poznate... ne znam šta ti je tu misteriozno?

Pa misteriozno mi je da su se srbi odselili sa Kosmeta pre 3-4 veka a i pre neku godinu su ih proterivali sa istog tog Kosmeta. Pa mi je neobicno da su se "pojavili" posle prvog proterivanja. kako ima Srba na Kosmetu i danas? Zar se nisu odselili sa Carnoijevicem svi? I odakle da se samo "srbi sele"? Ostali su staticni, evo Albanci kazu potomci Ilira, odvajkada su tu a srbi svakih nekoliko vekova se "mrdaju"?

[Јаков.]

[Avocado]

Pa misteriozno mi je da su se srbi odselili sa Kosmeta pre 3-4 veka a i pre neku godinu su ih proterivali sa istog tog Kosmeta. Pa mi je neobicno da su se "pojavili" posle prvog proterivanja. kako ima Srba na Kosmetu i danas? Zar se nisu odselili sa Carnoijevicem svi? I odakle da se samo "srbi sele"? Ostali su staticni, evo Albanci kazu potomci Ilira, odvajkada su tu a srbi svakih nekoliko vekova se "mrdaju"?

Pa imao si i doseljavanje na Kosmet u 20. veku. Nisu se sa Carnojevicem sigurno odselili bas svi do jednog...

Nisu Albanci odvajkada na Kosmetu i u Makedoniji, nisu oni potomci svih Ilira, vec onih Ilira koji su ziveli u albanskim planinama. I ne sele se samo Srbi, skoro svi evropski narodi su se tumbali.

Vec ti rekoh da se manes tih Seseljevskih nacionalnih istorijskih tapija na teritorije. Uopste nije potrebno da tvrdimo da smo oduvek bili na nekoj teritoriji da bismo danas imali tu teritoriju... ne drze Albanci danas Kosmet zato sto su potomci Ilira...

[Crveni Baron]

Pa imao si i doseljavanje na Kosmet u 20. veku. Nisu se sa Carnojevicem sigurno odselili bas svi do jednog...

Nisu Albanci odvajkada na Kosmetu i u Makedoniji, nisu oni potomci svih Ilira, vec onih Ilira koji su ziveli u albanskim planinama. I ne sele se samo Srbi, skoro svi evropski narodi su se tumbali.

Vec ti rekoh da se manes tih Seseljevskih nacionalnih istorijskih tapija na teritorije. Uopste nije potrebno da tvrdimo da smo oduvek bili na nekoj teritoriji da bismo danas imali tu teritoriju... ne drze Albanci danas Kosmet zato sto su potomci Ilira...

A ti se mani keljmendijevskih nacionalistickih arnautskih tapija na "ilire", jer je to obican falsifikat. Vidis po tom falsifikatu albanci se nisu doselili za razliku od srba koji jesu. Sreca pa imamo Amere i DNK da nam otkrije tajnu o poreklu i da pokaze ko je gde nastao i postao.

[Владимир Миливојевић]

[Млађони]

I jos jedna stvar mi je interesantna. Kako se to pokrece ceo jedan narod na seobu? Mislim, postoji narod, hiljade , desetine, mozda stotine hiljada ljudi, zena i dece. i kako sada oni rese da se presele 2-3 000 km juznije. To mi je oduvek bila misterija.I zbog cega? Sta je to nateralo Srbe da se sele?

Бежанија од непријтеља, потрега за бољим њивама. Није то пресељење трајало из једног већ мало по мало.

Имаш примере где су народи направили веће подухвате например Англосаксонци на Британско полуострво да их Римљани не би поклали, Норвежани сз дошли са Британског полуострва на Скандинавско.

Није то процес трајао типа 10 година, решили словени да се промају до балкана и ето.

Са друге стране имали су услвоа да се селе. Нису имали компликовну архитектуру и били су пуно мобилни.

Погледај Хуни одакле су дошли па их данас зовемо Мађари....

Pa eto vidis Deretic ima podatke o jos nekoma koji su se nazivali Srbima. A ti "ruski" Srbi, od kada se nazivaju Srbima i uopste kako jedan narod dobija ime?

Има неки процес то је сад компликовано питање како један народ добија има. Нема неки утабан пут. Углавном традицијом коришћења тог имена. Нису нас други назвали Срби, ми смо сами себе.

Sad ne znam da li je deretic upravu ili ne moaram priznati covek mnogo lupa gluposti ali nesto sam primetio kako "konvencionalna" istorija kaze mi smo se doselili sa veoma plodne zemlje "u potrazi za boljim zivotom i uslovima" i naselili ovaj krs sve planina do planine, preslismo panonsku niziju "preplivali" Dunav koji je vekovima posle bio prirodna granica i skoro nemoguc za prelazenje mnogo naprednijim narodima nego slovenim u 6. veku i naselili planine.

WTF??? Da li samo meni do deluje nekako nelogicno???

Не. Видиш како сам ја скапирао словени су се спустили само мало јужније. Прво су отишли из неплодних у мало плодније. А онда је под надјездом хуна била бежанија на све стране и онда смо добили она имена Јужни словени, источни словени итд..

А и мало су нас браћа Руси протеривали не могу да се сетим где сам то прочитао.

[Млађони]

A ti se mani keljmendijevskih nacionalistickih arnautskih tapija na "ilire", jer je to obican falsifikat. Vidis po tom falsifikatu albanci se nisu doselili za razliku od srba koji jesu. Sreca pa imamo Amere i DNK da nam otkrije tajnu o poreklu i da pokaze ko je gde nastao i postao.

Пази није баш фалсификат. Имаш ти Илирске крви међу данашњим албанцима али имаш и међу данашњим Србима. Поента је да су илири живели ту и да су се стопили са свим народима.

Друга ствар, Илири као и Словени су огромна група. Нису сви Илири исти...

Албанци имају неке сродности са неким брдским Илирима.

Ја и ти смо неким физичким карактеристикама чист пример словенске физичке генетике присутне овде.

Додуше мени се мање види и доста се тога изгубило како сам одрастао али теби је присутно и даље.

- - - - - - - - - - -

И на крају машиш поенту Авокадовог поста. Није он рекао као нешто кључно да су Албанци - Илири. Ајде замисли да јесу, за тренутак. Они су директни потомци Илира 100 % доказано. Да ли они данас зато држе Косово?

То је Авокао хтео да ти каже. Власништво над територијом нема везе са том шешељевом логиком ко је тада био тад ту. Свет не функционише тако.

Нит су Норвежани одувек у Норвешкој, нит су Енглези ту одувек а Американци су нам пример из модерне историје за који знамо да нису тамо одувек без проблема.

Па држе територију.

Жежељева та нека историјска припадност територији је фалична. Зато што је нелогична. Људи су тамо где се населе, а територија припадне оној држави која је најјача тј она груап људи која је најјача.

[Zayron]

Ај, Јосипе, па ваљда пре спаљивања муњом и топузом по глави је било времена и братимљења

заједништва.

Где извуче ону претећу свађалачку.

Кам, она за оне који су се поштовали, уважавали (готивили) волели?

Из неба па стрелу у ребра, о, човече где су ти мисли на петом степенику...

Али тачно је клетве почињу узурпирањем поседа, плена, заслуга, коња, жена а слаби потурају кукавичија јаја "јакима"

па са дистанце кад прође много воде која се не да препливати а и накупи се доста тога у кошари живота

проради стрела.

Добар ти пример, као да си времепловом био тамо.. свиђа ми се

ал, ајд по реду!

Ne zna, nažalost niko ovu vrstu specijalno češkog humora koja izgleda ne postoji nigdje drugdje na svijetu ali se polako počinje izvoziti van i u druge zemlje. Zove se "cimrmanologija" ili ako vam je to teško izgovoriti: onda može i "cimermanologija!. Fora je u tome da se napišu takve nemoguće kravine i volovine, takvi besmisli i nesmisli ali takvim viskoparnim naučnim rječnikom da mnogi ustvari odmah prvo ni ne primjete da se radi o humoru i frašci, takva kombinacija sarkazma, ironije, Monthy Pajtona, Crne Guje i smiješne strane istorije istovremeno. Imali smo i takvu radio emisiju gdje su se učesnici, glumci oslovljavali sjajnim titulima kao doktore, profesore, docente, rektore (isto i u ženskom rodu, bile tamo i glumice) a govorili tako viskopornim rječnikom da su ljudi padali u nesvijest kad su ih slušali ali takve besmislice i nesmisle ili ovakve polukonstrukcije su tamo provaljivali da je to stvarno bilo nemoguće smiješno. Bile razne teme, nekad se tim parodirala tekuća politika, nekad propirale negativnosti u društvu itd. Ustvari je to neka vrsta češkog Jovana Deretioća, svugdje gdje je bio na primjer neki veliki ljudski izum tamo je bio i taj Čeh Jara Cimrman. Na primjer kad je grof Ferdinand von Zeppelin izmislio letajući balon, Jara je također tamo bio i izmislio tu košaru ispod balona u kojoj se sjedi od moravskog pruća, dakle šipki u Češkoj. Češka je jedno vrijeme bila dosta poznata po prutkarženju, to je umijeće izradr svega mogućeg od pruća, od košara pa do fotelja, stolova i namještaja. Samo što je to ovdje zabava i humor a Deretić je to shvatio ozbiljno, taj je Cimrmana onda prešišao, hahahaha. Ali izgleda da je bio inspirisan njime, jer i Češi zahvaljujući Jari Cimrmanu isto kao Srbi Jovanu Deretići u svijetu nemaju premca i svuđer su prvi i na prvom mjestu, prvi otkrili pismo, točak, Ameriku, kišobran, gromobran, peglu, veš mašinu, raketu - sve Srbi zahvaljujući Jovanu Deretiću ili Česi zahvaljujući Jari Cimrmanu.

Jára Cimrman

Jára (da) Cimrman je fiktivní postava univerzálního českého génia,

vytvořená Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem.

V roce 2010 získal nejvíce hlasů v televizní soutěži o sedm divů České republiky,

kde porazil např. Karla IV., kontaktní čočky nebo české piivo.^[11]

U godini 2010 dobio najviše glasova u televiznom takmičenju o sedam čuda Češke Republike,

gdje je porazio na primjer Karla IV, kontraktna sočiva ili češko piivo.

Takav Češki Marko Kraljević, Vuk Karadžić, Nikola Tesla,

Mihajlo Pupin i Jovan Deretić istovremeno, all in one.

http://cs.wikipedia....ki/Jára_Cimrman

http://en.wikipedia....ki/Jára_Cimrman

Evo kako izgleda jedno takvo "naučno predavanje" o liku i djelu genija Jare Cimrmana:

http://www.horyinfo....anku=2007100001

Génius Jára Cimrman

skutečný zakladatel pískovcového lezení v Prachovských skalách i Lezeckého kroužku Prachov

Z dochovaných písemných i ústních pramenů zpracoval Dr. Zdeněk Petráň

(Odborná přednáška pronesená na vědeckém semináři v rámci oslav 100 let LKP)

S českým géniem – vrcholným filozofem, spisovatelem, hudebním skladatelem, historikem, fyzikem, pedagogem, sportovcem, detektivem a gynekologem-samoukem není určitě nutno veřejnost seznamovat. Jen málokdo ví, že Járu Cimrmana lze bez obav považovat i za zakladatele českého horolezectví. Toto sportovní odvětví totiž nebylo Cimrmanovi zdaleka neznámé. K vysokohorským výstupům byl totiž nucen v dobách, kdy - jak je již dávno z cimrmanovské faktografie známo - jako zakladatel funkce porodního dědka sám několik let vykonával tuto zodpovědnou a náročnou činnost ve švýcarských Alpách.

Z jeho zápisků víme, že se též jako oddaný milovník zvířat všech druhů mnohokrát vydával k vrhům březích kamzic mezi zcela nepřístupné alpské štíty. A k těmto akcím byl opakovaně nucen použít skutečnou horolezeckou výzbroj a výstroj mnohdy vlastních zcela originálních konstrukcí jako např. později proslavené Cimrmanovy ledovcové kočičí drápy na boty, dnes mezi všemi horolezci všeobecně známé jako ledovcová stoupací železa. Mimochodem v Horních Uhrách byli k původnímu Cimrmanovu názvu daleko vstřícnější – dodnes Slováci používají - jak každý horolezec - ví název mačky). Nevyřešenou otázkou zůstává, jak se Cimrman o blížících se porodech budoucích kamzičích matek dozvěděl. Nicméně je spolehlivě prokázáno, že to vždy stihl v pravý čas. Důkazem je to, že jej v jeho Předporodním a poporodním alpském poradenském středisku, zbudovaném přímo pod masivem Matterhornu, často navštěvovaly nejen vděčné švýcarské novopečené matky-horalky, ale často též spokojené matky-kamzice.

Z této vysokohorské Cimrmanovy životní epizody zůstaly kromě švýcarskými mediky oblíbené učebnice Bezpečné vedení porodů na saních, v lanovce i na dně ledovcových propastí především jím řádně patentované čokoládo-oříškové sušenky pro vyčerpané alpské turisty – tehdy i dnes populární Horalky (číslo patentu 3565594-2668-827/1897). Zde je s lítostí nutno poznamenat, že i tento Cimrmanův geniální nápad byl ještě za jeho života hanebně zcizen podnikavým hornouherským restauratérem z tatranské Velké studené doliny grófem Ödönem Térrym, který pak nedovoleně distribuoval tehdy již světově slavné Cimrmanovy horalky pod vlastním - a přiznejme - málo nápaditým názvem Tatranky.

Cimrmanovy slavné "Horalky" (Gebirgsbewohnerin) pro vyčerpané horské turisty - číslo patentu 3565594-2668-827/1897). I tento Cimrmanův geniální nápad byl však ještě za jeho života hanebně zcizen podnikavým hornouherským restauratérem z tatranské Velké studené doliny, grófem Ödönem Térrym, který pak nedovoleně distribuoval tehdy již světově známé Cimrmanovy horalky pod vlastním málo nápaditým názvem "Tatranky".

Rok 1907 byl pro Cimrmana přelomový. Právě totiž opustil vědecké pole fyziky, na kterém se ne vždy shodl se svým nadaným 28-letým žákem a později blízkým přítelem Albertem Einsteinem. Tento jinak velice talentovaný mladík však tehdy neustále blouznil cosi o jakémsi zakřiveném prostoru a to se Járovi Cimrmanovi, bytostně lnoucímu ke všeobecné harmonii, symetrii a pořádku, muselo zákonitě příčit. Tento nám zcela nepochopitelný mistrův konzervatizmus bohužel vedl k oboustrannému ochlazení vztahů.

fyzik Albert Einstein (1879-1955)

přítel a spolupracovník Járy Cimrmana. Později se však oba názorově rozešli.

Pak sice ještě Cimrman stačil přepracovat 73-letému ruskému chemikovi Dimitriji Ivanoviči Mendělejevovi jeho periodickou tabulku prvků tím, že ji z původních 103 prvků vlastními výpočty mohutně rozšířil a předpověděl tak dalších 450 zcela nových. Ty také ihned pojmenoval (použil k tomu především jmen svých bývalých žáků z liptákovské školy). Vídeňský cimrmanolog prof. Erich Fiedler cituje osobní dopis velkého Mendělejeva ještě většímu Cimrmanovi, ve kterém mu nadšeně blahopřeje a navrhuje nový název –-Cimrman-Mendělejevova periodická tabulka. Ostatní soudobé fyziky a chemiky však revolučně upravená tabulka značně rozlítila především proto, že všichni ješitně toužili po nějakém novém prvku se svým jménem. Zřejmě proto Cimrman nakonec pod palbou závistivých výpadů neschopných protivníků tuto novou převratnou periodickou tabulku prvků, na jejímž konci se stkvělo s atomovým číslem 453 Cimrmanium, k veliké škodě světové vědy, znechuceně zničil.

chemik Mendělejev Dmitrij Ivanovič (1834-1907) Jára Cimrman jeho nabídku ke spolupráci nad novou periodickou tabulkou prvků odmítl s tím, že má daleko lepší.

Náš génius se v této době opakovaných nepochopení a proher v oblasti morfologických věd rozhodl zásadně změnit pole působnosti a vrátil se ke své milované filozofii. Již nějaký čas uplynul od dob, kdy - jak je již také podrobně známo z cimrmanovské literatury - polemizoval s tzv. solipsisty, kteří hlásali, že existují jen oni a okolní svět je jen fikce. Cimrman - jak víme - nabídl vlastní originální řešení (existuje veškerý okolní svět, jenom on ne), další rozvíjení této teorie mu však znechutil svými otravnými připomínkami dnes již neznámý a zcela zapomenutý politik a filosof ruského původu Vladimír Iljič Uljanov (známý mezi petrohradskými prostitutkami pod těžko z ruštiny přeložitelnou přezdívkou sámoj balšój chuj Lenin - odtud pak zřejmě název jeho strany bolševiků).

Vladimír Iljič Uljanov

zvaný „Lenin“

(1870-1924)

Nevýznamný a dnes už zcela zapomenutý ruský filozof, politik a Cimrmanův oponent na poli filozofie.

Protože k filozofickému přemítání potřeboval Cimrman klid a pohodu, rozhodl se pro pěší turistiku některým z krásných krajů vlasti. Kam jinam mohl zamířit než sem do Českého ráje. V této krásné krajině se rozhodl vrátit se k samým filozofickým kořenům a řešit základní axiom všech myslitelů – k věčné otázce táhnoucí se jako červená nit již od dob starověkých filozofů – k otázce vztahu mezi hmotou a vědomím. Jaké doslova stohy papyrusu, pergamenu i papíru byly na toto téma do té doby zcela zbytečně popsány! Nedivme se tedy Cimrmanovi, že mu tento věčný otazník nedával spát. Na počátku 20. století Cimrman cestoval po Čechách se svou kočovnou divadelní společností. Protože se potřeboval na čas od svých slavných divadelních výstupů vyvázat, sám si jako principál během léta 1907 navrhl dovolenou, kterou si také řádně schválil a podepsal. Ještě si zařídil záskok slavného herce Prácheňského a mohl se svobodně ponořit do tajů filozofie. Do Českého ráje Jára Cimrman dorazil, jak víme ze vzpomínek jeho přítele obuvníka a dnes již zapomenutého regionálního kronikáře Karla Vohryzka, v září roku 1907, kdy se ubytoval v jeho jičínském domku. Vohryzek nejenže trpělivě opravoval a renovoval Cimrmanovi obuv pro jeho dlouhé pěší výlety, ale zároveň jej seznamoval s nejnovějšími novinkami svého lokálního historického bádání.

Karel Vohryzek (1873-1925)

regionální jičínský kronikář a dlouholetý přítel Járy Cimrmana

Karel Vohryzek měl z Cimrmanovy návštěvy nelíčenou radost. Pochlubil se mu se svým 37-letým synovcem Josefem Pekařem, který u něho pobýval na letním bytě a též se věnoval studiu dějin. Bohužel se jednalo o melancholického a málomluvného muže, který do rozhovoru občas zasahoval pouze opakovanou otázkou, má-li to všechno vůbec nějaký smysl, celé české dějiny v to nevyjímaje. Proto strýc o jeho budoucnosti významnějšího historika zcela oprávněně pochyboval.

Josef Pekař (1870-1937)

významný český historik

Pravidelné společné večerní diskuse Cimrmanovi, Vohryzkovi i mladému Pekařovi však často rušil hlukem a zmatenými výkřiky soused František Fejfar, jičínský fotograf, obchodník s brýlemi a optickým zbožím.

František Fejfar (1875-1929)

jičínský optik a fotograf.

Na jeho vzácných snímcích je zachycena řada významných osobností, bohužel zcela náhodně ne Jára Cimrman.

Jeho žánrové obrázky však u jičínských občanů neuspěly. Kritizovali jej, že z jejich dětí dělá na fotografiích debily, jiné jsou lákadlem pro místní pedofily.

Některé Fejfarovy snímky jičínských dětí se však nesetkaly s pochopením rodičů. Ti zamýšlené humorné scénky odmítali s poukazem, že fotograf dělá z jejich dětí debily.

Jiné Fejfarovy fotografie až příliš často vykupovali místní pedofilové.

Neuspěl ani s originálními svatebními obrázky, kdy smuteční kytice položená před ženicha a nevěstu včetně jejich smutného výrazu měla symbolizovat velice nelehkou instituci manželství.

Úspěch neměl fotograf Fejfar ani se svými vtipnými svatebními fotografiemi, na kterých smutný výraz novomanželů a smuteční kytice položená před nimi měly symbolizovat nelehký úděl manželství.

Tento jinak zdatný živnostník měl ale dvě velké slabosti. Jednak se příliš často halasně chlubil svému maloměstskému okolí, že jeho monopolním dodavatelem zboží není žádný z nekvalitních domácích výrobců optického zboží (a už vůbec ne Pražák Jan Nepomuk Meopta), nýbrž vzdálený slavný německý optický závod Karla Zeisse z Jeny. Protože zároveň Fejfar také v přemíře holdoval alkoholu, vysloužil si mezi svými jičínskými sousedy humornou přezdívku Rum-Karl-Zeiss – později zkráceně jen Rumcajs. Tuto přezdívku později ne zcela originálně využil pro své pohádky z okolí Jičína Fejfarův vnuk, spisovatel Václav Čtvrtek.

V nově opravených botách se Cimrman vypravoval na dlouhé pochody po Českém ráji i přilehlém okolí a soustřeďoval myšlenky svého génia na filozofický axiom vztahu hmoty a vědomí. To mu však nikterak nebránilo v tom, aby tu a tam neutrousil některou ze svých originálních myšlenek a rad, kdykoliv toho bylo zapotřebí. Některé Cimrmanovy dobře míněné rady bohužel nebyly akceptovány, což se dříve či později projevilo jako velmi nedomyšlené či dokonce katastrofické. Příkladem byla stavba nové přehrady v údolí Bílé Desné u Tanvaldu, kde Cimrman opakovaně žertem připomínal pracujícím zedníkům, aby nezapomněli přidávat také cement.

Dělníci pracující na stavbě přehrady v Bílé Desné během polední přestávky, kdy však jen málo pozorně naslouchali Cimrmanovým odborným radám

Dělníci se sice těmto humorným radám vždy dlouho od plic smáli, na cement však nakonec stejně zapomněli. Dopadlo to tragicky tak, jak muselo. V roce 1916 se přehrada postavená jen z písku a vápna namočila, rozmočila a protrhla. Majitelé domů pod přehradou sice uvítali, že to mají nyní na větší nákupy do Turnova blíže, ale s pochopitelnými výhradami, že to zase nemuselo být tak najednou a narychlo.

Protržení přehrady v Bílé Desné u Tanvaldu dne 18.9.1916 v 16,15 hod.

Ke katastrofě došlo tím, že přes opakované rady stavbě přítomného Járy Cimrmana, bylo zapomenuto na cement do betonu.

I v samotném Jičíně se Jára Cimrman například náhodně setkal se svým dávným přítelem spisovatelem Karlem Václavem Raisem, bývalým studentem zdejšího gymnasia.

Cimrmanův přítel spisovatel Karel Václav Rais (1859-1926),

ředitel pražské vinohradské dívčí měšťanské školy.

Rais - nyní již ředitel pražské vinohradské dívčí měšťanské školy - si do svého studentského města přijel na chvíli odpočinout a zavzpomínat na krásné doby, kdy zde mohl jako mladý gymnasista svobodně dávat nemravné návrhy mladým dívkám a ne naopak, jak tomu bylo nyní v Praze, kdy musel jako pohledný padesátník takřka nepřetržitě čelit sexuálnímu obtěžování neuspokojených pražských slečinek z lepších rodin. Cimrman i Rais jako opravdoví vlastenci zapadli do vyhlášené jičínské slovanské pivnice “Batalion” a vypadli až po 3 dnech, kdy oboustranně vyčerpali své momentální finanční hotovosti.

Abychom se nakonec dostali k našemu problému. Na přelomu září a října roku 1907 si Jára Cimrman ke svým procházkám zvláště oblíbil romantický labyrint Prachovských skal tehdy již několik desetiletí pro turisty pohodlně upravený studenty jičínského gymnasia pod vedením nadšeného ředitele Františka Lepaře.

Jára Cimrman, přestrojený do šatů své starší sestry Luisy, při procházce Prachovskými skalami. Skupině pozorných venkovanů v pozadí však jeho pečlivé inkognito zcela zjevně neuniklo.

Když 4. října procházel úzkou skalní stezkou (dnes známou jako Denisovu) hluboce v myšlenkách ponořen do bazálních filozofických problémů, si nevšiml nízkého kamenného stropu nad hlavou. Následoval prudký úder do čelní krajiny hlavy a následné bezvědomí. Naštěstí v mdlobách ležícího Cimrmana náhodně nalezli dva 17-letí studenti jičínského Reálného gymnasia Josef Hendrych a Josef Kubín. Tito dva mladí nadšenci již delší čas zamýšleli po vzoru saských horolezců dosáhnout některých z doposud nepokořených prachovských skalních vrcholů. Když Jára Cimrman v jejich péči po krátké době přišel opět k vědomí, stali se oba mladíci svědky vskutku dějinného okamžiku. Procitnuvší Cimrman s překvapením zjistil, že onu základní filozofickou otázku vztahu mezi hmotou a vědomím definitivně vyřešil! Na celé Prachovské skály zvolal: “Vždyť je to přece tak jednoduché - uhodí-li mě hmota do hlavy, ztratím vědomí!” Všem, kdo sledují životní dráhu tohoto českého genia, to bylo potvrzením známého pravidla, že štěstí přeje pouze připraveným. A je zcela zbytečné připomínat, že takto dokonale připraven byl v této době jedině a pouze Jára Cimrman.

Ten oba studenty radostně objal a zeptal se jich, co on by pro ně mohl na oplátku udělat. Jejich žádost byla překvapivá. Požádali Cimrmana, zda by jim nepohlídal odložené sváteční šaty v době, kdy se oba budou opětovně pokoušet o výstup na 40 metrový pískovcový vrchol skály zvané Mnich. Cimrman pak nejprve shovívavě sledoval další ze zoufalých pokusů obou mládenců o prvovýstup na tento vrchol. Po několika mnoha hodinách marných pokusů a návratů nakonec mistrovi došla trpělivost a mladým lezcům nabídl vlastní řešení. Oba samozřejmě netušili, koho mají před sebou a jaké má jejich nový náhodný společník skvělé horolezecké zkušenosti ze svého alpského působení porodního dědka. Cimrman se před jejich ohromenými pohledy několika rychlými a obratnými pohyby suverénně navázal na nabídnuté konopné lano (mimochodem několik týdnů marně hledané zvoníkem Antonínem Kalouskem z jičínského chrámu sv. Jakuba Většího), doslova proběhl doposud panenskými skalními komíny ve východní stěně a za několik málo chvil na své dva nové přátele volal z vrcholu, že jej mohou následovat.

Není nutno připomínat, že výstup obou mladíků trval podstatně delší čas, protože oba měli jako začátečníci s výstupem problémy. Vše však nakonec dobře dopadlo a na vrcholu skály pak Cimrman oběma svým spolulezcům potřásl rukou a přidal i obsáhlou řadu dalších praktických horolezeckých rad od doporučení svých originálních sušenek po založení vlastní lezecké organizace. Dokonce sám Jára Cimrman přímo navrhl název Lezecký kroužek Prachov (Bergsteigerverein Prachau). Na paměť tohoto prvovýstupu, který byl pochopitelně pro jen Cimrmana bezvýznamnou epizodou, byla na vrcholu Mnicha zanechána vrcholová knížka s příslušným záznamem a podpisy všech třech lezců.

A zde se bohužel ukázala i méně chvályhodná stránka charakteru obou jičínských studentů. Když tuto dochovanou vrcholovou knížku otevřeme, zjistíme, že v zápise z tohoto slavného výstupu Cimrmanovo jméno zcela chybí. Navíc zjišťujeme, že první list zápisníku byl vytržen!

Závěr je žel jednoznačný.

Josef Hendrych a Josef Kubín si toto prvenství přisvojili sami, přestože to nebyla jejich ruka, která se prvá dotkla vrcholu. První list vrcholové knížky vytrhli a vrcholový zápis provedli znova už beze jména svého byť krátkodobého, ale nad jiné povolaného učitele. Svůj mladický pošetilý hřích naštěstí odčinili řadou dalších výstupů na vrcholy Prachovských skal. Jméno Járy Cimrmana se však již do žádného horolezeckého průvodce po Prachovských skalách nedostalo.

Víme však, že se v těchto okamžicích ve skálách pohyboval i fotograf František Fejfar.

Masiv věže Mnich na vzácné fotografii Františka Fejfara zřejmě zachycující samotný prvovýstup.

A skutečně! Dnes již víme, že se zřejmě dochovala vzácná památná fotografie přímo z prvovýstupu. Na vršku vidíme Járu Cimrmana a Josefa Hendrycha, v komíně pak dolézajícího Josefa Kubína. Opravdovým překvapením je však čtvrtá postava v komínu níže. I tato záhada byla posléze vyjasněna. Podle svědectví náhodně procházející hostinské paní Krýšové se jednalo o hraběcího hajného Aloise Čížka, který každodenně na příkaz vrchnosti s oblibou honil mladistvé horolezce po skálách (měl dovoleno jim i případně nasypat broků do lezeckých kalhot) a byl přesvědčen, že tentokrát mu již neuniknou. Teprve laskavá a trpělivá Cimrmanova domluva jeho zjevně násilné úmysly odvrátila.

Hraběcí prachovský hajný Alois Čížek. Mnoho let honil z pověření hraběte Ervína Schlika mladé horolezce po skalách a dokonce po nich i střílel. V této činnosti získal tak obdivuhodný tréning, že se později sám stal zakladatelem moderního trojboje.

Mohli jsme však mít i jedno opravdovou fotografii Járy Cimrmana. Ale i tady opakovaně zasáhla nešťastná náhoda.

Slavná Fejfarova fotografie schodiště v Císařské chodbě se stojícím Cimrmanem. Jeho postavu bohužel Fejfar později při kolorování snímku omylem retuší odstranil v domnění, že se jednalo o špínu na objektivu.

První slavná fotografie zachytila stojícího Járu Cimrmana na schodech Císařské chodby. Při jejím pozdějším kolorování jeho postavu vyretušoval, protože ji omylem považoval za špínu na objektivu fotoaparátu.

Další slavná Fejfarova fotografie skupiny lezců v Císařské chodbě na Prachově. Ani zde však není Cimrman nešťastnou náhodou zachycen, protože právě stál vedle fotografa a nestačil mezi naaranžované lezce doběhnout. Netrpělivý Fejfar totiž stiskl spoušt příliš brzy…

Na druhém Fejfarově snímku vidíme skupinu prachovských horolezců, kterou Cimrman nápaditě naaranžoval pro fotografa na schodišti Císařské chodby. Netrpělivý Fejfar však stiskl spoušť svého fotografického přístroje dříve, než Cimrman stačil doběhnout mezi fotografované.

A jak to dopadlo s Cimrmanovým převratným objevem na poli filosofie? Tak jako bohužel s mnohými jeho podobnými zásluhami. Svět jeho zásadní filozofické řešení bohužel nepoznal. Cimrman si totiž epochální objev i s jeho náležitým detailním rozpracováním poznamenal na list papíru a ten v roztržitosti zapomněl na stole v jičínském bytě obuvníka Vohryzka. Na tento písemný záznam si vzpomněl, až když se přes Lomnici nad Popelkou vracel do Prahy. Ani Lomnice nezůstala ušetřena géniovy vysoké myšlenkové potence. Stačil zde zdokonalit a urychlil výrobu zdejších slavných Lomnických sucharů nahrazením dosavadních klasických pečících pecí na dřevo tzv. Siems-Malloryho vztlakovými pecemi na bázi vyhřívání elektrolyticky získaným propanbutanem. Zároveň vyjednal s místní městskou radou místnosti pro ordinace několika nových stomatologů, kteří urychleně opravovali chrup pekařkám sucharů, které si až příliš častými namátkovými kontrolami svých výrobků kazily zuby.

Bohužel mezitím v Jičíně došlo ke katastrofě: Pepík Pekař se stačil přecpat kradenými jablky ze zahrady souseda Fejfara a dostal velmi nečekaný průjem (tzv. Apflebauchschnelfluß). A jediný papír na okamžitý dosah ležel na Fejfarově stole. Bohužel se tak budoucí významný český historik postaral – byť nevědomky – o ztrátu rozhodujícího světového filozofického objevu.

Snad to byly pozůstatky onoho úderu do hlavy, snad to byly důvody jiné. Jisté je, že Cimrman se ke svému objevu již nevrátil a ten tak zůstal až do dnešní doby zapomenut. Přesto nám poučeným tento památný den bude na věky připomínat vrchol Mnicha v Prachovských skalách. A aby po návštěvě této nezapomenutelné osobnosti české vědy, kultury a sportu zůstala věčná vzpomínka, rozhodl Lezecký kroužek Prachov českému geniovi a potažmu i zakladateli Járovi Cimrmanovi věnovat jeden monumentální (téměř 6 metrů vysoký) horolezecký vrchol skrytě vévodící prachovskému skalnímu městu.

[Crveni Baron]

Не. Видиш како сам ја скапирао словени су се спустили само мало јужније. Прво су отишли из неплодних у мало плодније. А онда је под надјездом хуна била бежанија на све стране и онда смо добили она имена Јужни словени, источни словени итд..

А и мало су нас браћа Руси протеривали не могу да се сетим где сам то прочитао.

A kada je bila najezda Huna? I zasto mi Srbi imamo genetski vise veze sa skandinavcima nego sa poljacima?

[Crveni Baron]

Пази није баш фалсификат. Имаш ти Илирске крви међу данашњим албанцима али имаш и међу данашњим Србима. Поента је да су илири живели ту и да су се стопили са свим народима.

Друга ствар, Илири као и Словени су огромна група. Нису сви Илири исти...

Албанци имају неке сродности са неким брдским Илирима.

Ја и ти смо неким физичким карактеристикама чист пример словенске физичке генетике присутне овде.

Додуше мени се мање види и доста се тога изгубило како сам одрастао али теби је присутно и даље.

Ali dobro je da su i skandinavci izgleda iliri jer poticemo od istog pretka. Barem pola nas i pola njih. Od ostatka polovine inas jednu trecinu "slovena" medju nama Srbma.

[Avocado]

A ti se mani keljmendijevskih nacionalistickih arnautskih tapija na "ilire", jer je to obican falsifikat. Vidis po tom falsifikatu albanci se nisu doselili za razliku od srba koji jesu. Sreca pa imamo Amere i DNK da nam otkrije tajnu o poreklu i da pokaze ko je gde nastao i postao.

Srecom pa ti genetske rezultate interpretiras bolje od geneticara...

Ti i "keljmendijevski nacionalisti" furate istu tezu o "tapijama na osnovu starosedelastva"... u tome ste vi isti... nemoj mene da mesas u tu pricu...

[Crveni Baron]

Srecom pa ti genetske rezultate interpretiras bolje od geneticara...

Ti i "keljmendijevski nacionalisti" furate istu tezu o "tapijama na osnovu starosedelastva"... u tome ste vi isti... nemoj mene da mesas u tu pricu...

Citat:

"Nisu Albanci odvajkada na Kosmetu i u Makedoniji, nisu oni potomci svih Ilira, vec onih Ilira koji su ziveli u albanskim planinama"

Vidis, ovo su tvoje reci i tvrdnja da su Albanci potomci Ilira. Nisam te ja nigde umesao, sam si se umesao.

[Млађони]

A kada je bila najezda Huna? I zasto mi Srbi imamo genetski vise veze sa skandinavcima nego sa poljacima?

А како ти повезујеш нашу потенцијалну генетску везу са скандинавцима са тиме да смо праседеоци балкана?

Волео бих то да ми објасниш.

Једно питање које ће да ти разјасни ова питања која мени постављаш. Ако је твој отац Србин, мајка Кинескиња, твој таст Ирац а ташта африканка - шта је твоје дете? Исти ти је одговор и са данашњим Србима. Култура нам је словенска са примесама источњачке порекло нам је словенско са комбинацијо мстароседеоца балкана и ко зна још којих већих група.

Исто важи за било који други народ данас.