Welcome to Живе Речи Утехе

Желимо ти пријатне тренутке на највећем црквеном сајту. Да би добио све функције сајта и учествовао у разговорима, молимо те пријави се или направи налог ако га још немаш. 

Zayron

римокатолик
  • Content count

    22923
  • Joined

  • Last visited

  1. The Joint International Commission for Theological Dialogue between the Roman Catholic Church and the Orthodox Church approved in its fifth plenary session at the monastery of New Valamo, Finland, June 19-27, 1988, a new common statement entitled, "The Sacrament of Order in the Sacramental Structure of the Church, with particular Reference to the Importance of the Apostolic Succession for the Sanctification and Unity of the People of God". THE SACRAMENT OF ORDERIN THE SACRAMENTAL STRUCTURE OF THE CHURCHWITH PARTICULAR REFERENCETO THE IMPORTANCE OF APOSTOLIC SUCCESSIONFOR THE SANCTIFICATION AND UNITY OF THE PEOPLE OF GOD
  2. Husarský verbuňk, moravska vojnička igra Hanysek Néptáncegyüttes, moravski folklorni ansambl Hanysek u gostovanju u Madjarskoj s moravskim vojničkim i regrutskim pjesmama i igrama
  3. Ne postoji nikakva praksa "prskanja ili kropljenja" u "rimskom obredu" već trokratnog polivanja vodom u ime Oca i Sina i Duha Svetoga a ta praksa je takodjer iz ranog hrišćanstva ali koristila se samo kao alternativni a ne glavni modus kojim je bio trokratno pogruženje u krstionicama, praktično bazenima u sklopu ranohrišćanskih krstionica, baptisterija. Iz raznih, najviše misijnih razloga pa i praktičnih i zdravstvenih se taj nekad alternativni način krštavanja primjenjuje danas u praksi kao glavni tj. nekad glavni je postao alternativni a nekad alternativnni glavni. Inače su oba jednako vrijedna i važeća u rimskom obredniku. Ako se ne zatvore nosnice i usta malom djetetu može doći do smrti djeteta što se i dešavalo, na primjer 2010. u Moldaviji. Ravenna – křtitelnice neonská (Neonova křtitelnice ortodoxních, Battistero Neoniano) Kněz při křtu utopil dítě baptisterium
  4. Na teritoriju Panonije su bile četri misije. grčko-akvilejsko-dalmatinska, iroskotska misija svetoh Patrika i Kolumbana, ćirilometodijska velikomoravska koja se nadovezala na akvilejsku i bavarsko-franačka. Tačnije vladao je tamo misionarski zmatek, da ne kažemo "cirkus", bilo je u svakom slučaju vrlo živo, svako je taj narod panonski i karpatski, velikomoravski, madjarski i rumunski učio i misionario po svom. A dvorameni krst ili patrijaršijski krst Madjari i Slovaci imaju u heraldici upravo kao znak tih Velikomoravskih ćirilometodijskih misija a Moravani imaju štolu, epitrahilj svetog Ćirila i Metodija ("cyrilometodská štola") zakomponovanu u narodnu moravsku nošnju kao uspomenu na njih. To su te "trake" gore u trokut ili slobodno viseće kod tih mladića, nekad je to samo traka preko prsa ili na šeširu a mali dječaci ih negdje nose kao i ženske svezane oko pojasa uglavnom na južnoj Moravi. .Slika 1 Slika 2 kroj z Osvětiman Moravska nošnja sa kijovska odakle je porijeklom moj pradjed A nose ih i ženske ali ne na prsima već oko struka nad suknjom. Inače najodgovorniji za umetanje patrijaršijskog krsta u madjarski državni grb tj. na svatoštěpansku madjarsku krunu je sveti Vojtjeh tj.sveti Adalbert Slavnikovac pražski nadbiskup koji je bio pokrstio svetog Štěpana ugarskog i bio mu kasnije savjetnik u crkvenim pitanjima, ispovjednik i duhovnik. A po njemu kao jednom od tri patrona se naziva i pražska katedrala tj. katedrala u Pragu: Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha Od 11. století se svatý Vojtěch pokládá za druhého patrona české země po svatém Václavovi, stal se také hlavním patronem polské církve a Uher (roku 994 Vojtěch podle tradice pokřtil budoucího prvního uherského krále Štěpána I.). Papež Pavel VI. jej apoštolským listem Praga urbis z 26. listopadu 1965 prohlásil hlavním patronem pražské arcidiecéze (stolec sv. Vojtěcha). 2. Dřívější misie na Moravě Podle údajů ŽM se již před příchodem Konstantina a Metoděje zemí pohybovalo množství jiných misionářů: „Přišlo k nám mnoho křesťanských učitelů z Vlach, z Řecka a z Němec, a ti nás rozličně učili.“1 Přítomnost jiných kněží než latinských naznačuje i protestní list bavorského episkopátu z roku 900, kde se tvrdí, že pasovský biskup konával na Moravě synody i s ostatními duchovními, než vlastními.2 Zmínku o misionářích z Řecka lze vysvětlit tím, že na christianizaci Velké Moravy se vedle bavorského a franského duchovenstva podíleli i kněží řeckého původu, podléhající jurisdikci akvilejského patriarchy, především z oblasti Dalmácie a severní Itálie. Misionáři z Němec jsou tedy evidentně míněni bavorští kněží a duchovními z Vlach byli zřejmě myšleni duchovní z Itálie (tedy z Akvilei), kteří působili i v rámci bavorského episkopátu vedle bavorských duchovních. 2.1 Řecká misie Přítomnost řeckých duchovních v oblasti Velké Moravy naznačují kromě ŽM i archeologické nálezy, zejména kostel v Sadech u Uherského Hradiště, který nemá z architektonického hlediska obdobu ve Franské říši ani v Bavorsku, ale právě v dalmatsko-istrijské oblasti. Zdá se, že řečtí duchovní se na Moravu dostali z Panonie, kde působil akvilejský patriarchát společně s bavorskými duchovními. Právě na tuto misii zřejmě navázali Konstantin a Metoděj - jedním z důkazů je, že předlohou pro zpracování Kyjevských listů byl sakramentář, přinesený akvilejskými duchovními na Moravu.3 2.2 Iroskotská misie Diskutuje se o možnosti, že na území Moravy působila i iroskotská misie – ta se usadila v Bavorsku už počátkem 7. století, kam přišla z Franské říše. Otázkou je, zda irští duchovní působili i v oblasti Moravy - o myšlence vyslat irskou misii mezi západní Slovany sice existuje zmínka v životopise Columbana, nakonec k ní však nedošlo.4 Irští duchovní sice prováděli misie i u Slovanů, ale soustředili se zejména na oblasti původního Norika a Dolní Panonii. Za důkaz působení irských misionářů se obvykle považuje nález v Modré u Velehradu – jde o základ kostela, jehož půdorys vychází z iroskotské církevní architektury.5 Působení irské misie dosáhlo vrcholu v letech 745 – 784 pod vedením salcburského biskupa Virgila. Rovněž tehdejší pasovský biskup, Sidonius, byl Ir. V té době se ovšem tito dva představitelé irské misie nacházeli uprostřed sporů s představitelem anglosaské misie, arcibiskupem Bonifácem, který se pokoušel o organizaci bavorského duchovenstva a s irskými mnichy měl zřejmě i věroučné spory – vyzýval prý „biskupy, aby zavrhli učení přicházejících britských a falešných kněží kacířských.“6 Před příchodem Virgilia a Sidonia irští biskupové na čas zmizeli, ale Virgilius a Sidon se stali i přes odpor papeže a Bonifáce biskupy – byli dosazeni světskými vládci. Od osmého století už iroskotské misie víceméně zanikly a jejich působiště převzali franští misionáři. Po smrti Virgila totiž Karel Veliký jmenoval za jeho nástupce benediktinského opata Arnona a nařídil, aby ve všech iroskotských klášterech byla zavedena Benediktova řehole (namísto Kolumbanovy řehole). Po dokončení reformy Benediktem z Aniane v první polovině 8. století zmizely prakticky všechny prvky irské tradice a skončila její misijní činnost. Vzhledem k těmto skutečnostem si troufám tvrdit, že iroskotská misie při christianizaci Moravy nemohla hrát nějakou vážnější roli, a určitě ne systematickým způsobem. 2.3 Bavorská a franská misie Na území Moravy a Panonie měla největší misijní podíl bavorská misie, která podléhala franské správě a proto jejich postupy byly téměř totožné. Ke správě misijních oblastí frankové využívali zvláštní církevní funkci – chorepiskopy, V dané misijní oblast zastupovali (díky výjimce z kanonického práva) biskupa, který je vyslal. V praxi to vypadalo tak, že v dané misijní oblasti pracovali i franští duchovní, kteří podléhali bavorskému chorepiskopovi. Až do synody roku 796 byly používány násilné misijní postupy, přičemž záhy po křtu byly na nové věřící uvaleny těžké daně. Duchovní byli často součástí vojenských výprav a už jen tím si franští a bavorští duchovní nezískali mnoho sympatií, jelikož byli v očích prostého obyvatelstva nutně spojování s násilím a utrpením. Používala se rovněž metoda, využívající sociální diskriminace, která se projevovala např. v zákazu stolování s nepokřtěnými.7 Tyto postupy byly změněny až ve druhé polovině 8. století, a to zejména zásluhou Alcuina Kromě výše zmíněného schématu navrhl Alcuin výrazně jednodušší systém výuky katechumenů – nejprve se měli nazpaměť naučit Modlitbu Páně (Otčenáš) a Vyznání víry (Credo). V druhé fázi byli pokřtěni a v poslední části jim bylo vyloženo Desatero a nauka o hříších a trestech. Tyto zásady byly přijaty (společně s dodatkem, že výuka katechumenů by neměla být kratší než 7 dní a delší než 2 týdny) na synodě roku 796. Údaje z této synody, která se konala na neznámém místě8, jsou zachyceny v misijní příručce z přelomu 8. a 9. století Ratio de cathecizandis rudibus.9 Obsahuje pokyny ke křtu i výše zmíněné metody, vycházející z Alcuinovych myšlenek. Cílem této synody byla ovšem zejména organizace pannonské misie a zřejmě se jí (kromě mnoha jiných) zúčastnili akvilejský patriarcha Paulinus, salcburský biskup Arnon a snad i pasovský biskup Waldrich. Bavorští i akvilejští duchovní si zřejmě velmi dobře uvědomovali nutnost komunikace se Slovany v jejich jazyce, vždyť na tom závisel jejich úspěch – např. v Řezenském semináři prý byla vyučována slovanština.10 Slovanštinou je zřejmě třeba rozumět ne jednotný jazyk, ale spíše její lokální modifikace. Zejména salcburská misie už počátkem 8. století u panonských, korutanských a rakouských Slovanů používala slovanštinu při kázáních a modlitbách a bylo jí vytvořeno slovanské názvosloví pro důležité církevní pojmy a instituce, také Vyznání, Otčenáš a křestní slib. Slovy Josefa Cibulky: „... více než sto let před příchodem Konstantina a Metoděje na západ bylo křesťanství šířené na slovanském západě v té řeči, která byla lidu jedině srozumitelná.“11
  5. Tamo u tiim izvorima se ne spominje imenom, obični neki grčki monah iz Svete Zemlje, nebitno koji. Možda u nekim vašim respektivno grčkim izvorima bude njegovo ime zuabilježeno. Na početku 9. vijeka zapadni monasi koji su boravili u manastiru na Maslinskoj gori blizu Jeruzalema, pjevali su tamo Credo s dodatkom "filioque". Iz tog razloga jedan monah grčkog porijekla iz manastira Svetog Save (Sv. Sabe pustinjaka), zahvaćen napadom revnjivosti, pobunio tamnošnje mještane protiv spomenutih monaha, optužujući ih iz jeresi. Ti protiv monasima poslali žalbu Papi Lavu III a istovremeno se pozvali na cara Karla Velikog. Tako je taj slučaj najednom iz ničega ništa poprimio neviđene razmjere. Karlo Veliki sazvao do Aix-la-Chapelle synodu koja je imala u toj stvari presuditi. Međutim okupljeni biskupi odbili iznijeti konačni verdikt i odlučili se i oni u toj stvari obratiti na Papu. Lav III već takvim načinom prinuđen izjasniti se k razrješenju spora odlučio potvrditi dosadašnju drevnu hrišćansku nauku Crkve o ishođenju Duha Svetoga od Oca i Sina ali istovremeno odstranio iz NC Simvola, ispovijedanja vjere riječ "filioque" kao stvar koja nije aktualnim predmetom spora. No, istovremeno, pošto upotreba tog dodatka u NC Simvolu nije bila papom izričito zabranjena ili osuđena, njeno dalje korištenje nastavile praktikovati i nadalje crkve u Galiji, Germaniji i Hispaniji a na istoku monasima bilo preporučenio radi sačuvanja smira sa istočnim hrišćanima ga dalje ne upotrebljavati. Katoličkom Crkvom "filioque" bilo zvanično potvrđeno za pape Benedikta VIII 1015. godine. Dalje je ovdje:
  6. Humbert je bio tada u to doba pravoplatni kardinal ali ne više i pravoplatni, kanonski legat po smrti pape a zato su svi njegovi ukoni kao legata neplatni, nevrijedeći. Legat smrću pape automatski gubi validnost ukonu, da bi ostao i dalje pravoplatnim legatom a njegovi ukoni bili validni mora ga potvrditi novi papa. Humbert u osnovi nije bio loš čovjek, mnogo je učinio dobrog na Zapadu oko rješavanja problema s laičkim investiturama, i simoniji, bio je zastance klinijevskih reformi i discipline tj. vraćanju Jevandjeljskim izvornim principima u Crkvi, samo ponekud previše revan isto kao i onaj vaš grčki monah iz manastira sv. Sabe pustinjaka u Maslinskoj gori kod Jeruzalema koji je početkom 9 vijeka za pape Lava III "odstartovao" Filioque kontroverziju. Inu, tu vrijedi ona stara uzrečica: pakao je popločan dobrim namjerama. Da je bilo više takta a manje histerije kod tog grčkog monaha i da Humbert nije netaktnim načinom isključio, exkomunikovao carigradskog patrijarha tj. odnosio se prema njemu s više respekta a manje despekta ti sporovi bi bili pregovaranjima i dijalogom uravnani i teološka gledišta uskladjena i odnosi Istoka i Zapada vraćeni u normalu a do raskola najvjerovatnije ne bi ni došlo.
  7. Malbork-turnieje rycerskie (Malbork-rytířské turnaje) Nilfgaard in real life : Vojenský výcvik, Vojna obuka Most souboj meče a historický šerm Revertar - Skupina historického šermu Rytířský tábor 2015, Viteški kamp 2015
  8. Kod nas za validnost krštenja je odlučujuće ta da li ta osoba ispovijeda vjeru u Presvetu Trojicu prema Nikejsko-Carigradskom Vjerovanju tj. da li ne odriče nekoj Osobi Sv. Trojice Božstvo ili ispovijeda sličnu tešku jeres. Ukoliko je to ispunjeno, može biti kršten kao ikonoklast (kod protestanata npr.) a Krst im se priznaje ukoliko prestupe ka katoličanstvu. U vezi Sv. Potvrde su već strožiji kriteriji, nije priznata svima samo zato što ispravno ispovijedaju Presvetu Trojicu. Tamo je bitna episkopska sukcesija.
  9. Tada u XIII i XIV vijeku je vrijedilo pravilo: "Quod potestas temporalis subditur spirituali" - "Moć svjetska je podana (podredjena) duhovnoj" a vladari su dobivali od pape krune pod uslovima koje je diktirala Sveta Stolica a oni su uvijek isti i notorno poznati. Mogu se svesti otprilike na ovo: 1. tačka: Priznanje papinskog primata i papinske svrhovanosti i u svjetskim i u duhovnim stvarima 2. tačka. Priznanje papinskog primata i papinske svrhovanosti i u svjetskim i u duhovnim stvarima 3. tačka: Priznanje papinskog primata i papinske svrhovanosti i u svjetskim i u duhovnim stvarima tek tamo od 10, 15 tačke su navedeni razni drugi i ostali uslovi. A to su istovremeno bili i uslovi pod kojima se ta kruna dobiti mogla.
  10. Postojale su dvije mogućnosti ili dva načina krunisanja tada u 13. vijeku, svjetovno koja su pružala ili omogućavala carevi, Svetog Rimskog Carstva i i romejskog tj. vizantijsksog Carstva i krunisanje, krunidba rimskim papom. Uslovi da neko bude krunisan papom su bila tri glavna: kandidat je morao biti urodjenog porijekla, katolikom, morao je obećati poslušnost Svetoj Sotolici i lojalnost katoličkim biskupima na teritoriju kojim će vladati tj. u svojoj državi. Pri krunidbi je bio pomazan za kralja i istovremeno zaredjivan do najvišeg od takozvanih nižih redova u Katoličkoj Crkvi - akolitskog tj. smatrao se istovremeno katoličkim klirikom. Ovdje možete vidjeti kako je to izgledalo 130 godina kasnije od krunidbe Stefana Prvovjenčanog. Rekonstrukcija krunisanja Karla IV kralja Češke, Rex Bohemiae i cara Svetog Rimskog Carstva, dakle Carolus Quartus. Romanorum Imperator et Boemie Rex. Rekonstrukciju su realizovali istoričari Karlove Univerzite, skraćena je na 2 sata, inače sam obred krunisanja je trajao oko 8 sati a zajedno sa svom ostalim uvodnim i ex post procesijama i ceremonijama je to trajalo dva dana a pri obredu krunisanja se latinski ispjevao čitav Psaltir, tako si možete predstaviti kako je to izgledalo. Imam mnogo linkova ali su svi češki. Krunidba papom je imala prvenstverno spiritualni, duhovni, crkveni značaj pa tek onda sekularni, svjetovni. Rekonstrukce korunovace Karla IV.
  11. Niste bili u stanju da otgovorite na jasno postavljeno pitanje. Vi u čemu briljirate je u neistini, neznanju i nečasnosti. Nazdar i sretan put!
  12. Šta sam to tvrdio suprotno? Tvrdio sam da istina, pravda imaju korijensko značenje "pravost, tačnost" a u sanskrtu tome odgovara: एष्टि eSTi f. seeking to go towards A to što ste naveli vi je ovo: इष्टिन् iSTin adj. one who has sacrificed Istina ima korijen u eSTI (jistota, jastota, jastvo, jestvo, istost) a ne u iSTin (stinat, obezglavljivat). eSTI i iSTin nisu ista stvar.
  13. Ne sjećam se da smo mi išta drugo rješavali osim lingvističkih kontroverzija koje kako sam dokazao vam ne idu baš sasvim od ruke. A crkvene kontroverzije ja ne riješavam ani sa katoličkim ani sa pravoslavnim ani sa protestantskim "talibanima", fundamentalistima ili radikalima jer s njima to rješavat je isto što rješavat kvadraturu kruga. Nema tu ničeg ličnog, to je isto kao kad bih sa nekim ko priznaje samo alternativnu medicinu rješavao to da li standardna, klasična medicina ima nekakvih efekata i da li uopšte učinkuje.
  14. Imate to opet pogrešno, Gajiću, istina nije od toga: http://spokensanskrit.de/index.php?tinput=iSTin&script=&direction=SE&link=yes već od ovoga: exist - eSTi - एष्टि i ovoga, dakle kako sam rekao: pravost, tačnost एष्टि eSTi f. seeking to go towards http://spokensanskrit.de/index.php?beginning=0+&tinput=est&trans=Translate&direction=SE http://spokensanskrit.de/index.php?tinput=eSTi&script=&direction=SE&link=yes od tog što ste vi naveli je nešto drugo. इष्टिन् iSTin adj. one who has sacrificed to značenje ima i danas u češkom stínat - obezglavljivat, rezat glavu, žrtvovat (životinju ili čovjeka): https://www.pravidla.cz/pravopis/21399-stinat.html Primjer za stínat: Džihádista předváděl, jak stínat hlavy. Britský sniper ho zabil jedinou ranou do zátylku Džihadista demonstrovao, pokazivao, kako "stinat" glavu. Britski snajper ga ubio jednim metkom u zatiljak A to se radi na Posvicení: V některých regionech při této slavnosti figurují i zvířata jako beran, houser, kačer nebo kohout, která bývala dříve nezřídka zabita (stínání kohouta nebo berana). https://cs.wikipedia.org/wiki/Posvícení Češki medju slovenskim jezicima inače ima najveći broj relliktnih sanskrtskih riječi i danas u upotrebi u tom izvornom značenju i to je jedan od evropskih jezika koji tih reliktnih riječi imaju uopšte najviše u Evropi. Na primjer věda - nauka. वेद veda m. sacred knowledge वेदान्त { वेद - अन्त } vedAnta { veda - anta } m. complete knowledge of the Veda [ end-of-the-vedas ] Věda